egypt
AR
belarus
BE
bulgaria
BG
bangladesh
BN
bosnia
BS
spain
CA
czech_republic
CS
germany
DE
greece
EL
usa
EM
great_britain
EN
esperanto
EO
spain
ES
estonia
ET
iran
FA
finnland
FI
france
FR
israel
HE
croatia
HR
hungary
HU
indonesia
ID
italy
IT
japan
JA
georgia
KA
india
KN
south_korea
KO
lithuania
LT
latvia
LV
india
MR
netherlands
NL
norway
NN
india
PA
poland
PL
portugal
PT
brazil
PX
romania
RO
russia
RU
slovakia
SK
serbia
SR
sweden
SV
ukraine
UK
vietnam
VI
china
ZH

Kdo rozumí komu?

Na světě je asi 7 miliard lidí. Všichni mají svůj jazyk. Bohužel, ne všichni máme stejný. Abychom se tedy dorozuměli s jinými národy, musíme se naučit jazyky. To je často velmi náročné. Ale jsou jazyky, které si jsou velmi podobné. Lidé hovořící těmito jazyky si navzájem rozumí, aniž by ovládali ty druhé. Tento fenomén se nazývá mutual intelligibility (vzájemná srozumitelnost). U ní rozlišujeme dvě varianty. První variantou je ústní vzájemná srozumitelnost. V tomto případě si lidé rozumí, když na sebe navzájem mluví. Nerozumí však psané formě druhého jazyka. To proto, že jazyky mají různé psané podoby. Příkladem takových jazyků jsou hindština a urdština. Písemná vzájemná srozumitelnost je pak druhou variantou. V tomto případě lidé rozumí psané formě jiného jazyka. Nerozumí si však, pokud na sebe mluví. Důvodem je zcela odlišná výslovnost. Příkladem je němčina a nizozemština. Většina příbuzných jazyků obsahuje obě varianty. To znamená, že jsou vzájemně srozumitelné jak ústně tak písemně. Příkladem je ruština a ukrajinština nebo thajština a laoština. Existuje však také asymetrická forma vzájemné srozumitelnosti. Ta nastane, když mají lidé navzájem různou úroveň porozumění. Portugalci rozumí Španělům lépe, než Španělé Portugalcům. Rakušané také rozumí lépe Němcům, než je tomu naopak. V těchto případech je překážkou výslovnost nebo dialekt. Ten, kdo si chce velmi dobře popovídat, musí se naučit něco nového…

text before next text

© Copyright Goethe Verlag GmbH 2015. All rights reserved.